Opis:
Odjel jsem na Island! V době nejtvrdšího lockdownu se to může zdát jako podivný, možná až sobecký nápad. Jenomže když vybuchne pouhé dva tisíce kilometrů od mého domova vulkán, COVID-19 musel stranou. Vulkán počkat nemusí. Nemělo smysl se dál trápit nad poslintanou klávesnicí u přímého přenosu největší myslitelné přírodní show. Bylo to jako magnet, který mi sám nasadil batoh na záda, poplácal mě po ramenou a pravil: “Pojeď za mnou chlapče, čekám tu na Tebe!” To pozvání mi znělo v uších celé dny, před spaním i po probuzení. Nebylo mi pomoci. Bral jsem taky jako jasné znamení rozhodnutí islandské vlády pro výjimku povinné karantény těm, kteří čínskou chřipku prodělali - výjimka platila do konce března a stihl jsem to tedy jen tak tak. Beru to jako tu nejkrásnější náplast na prodělanou infekci. Beru to jako dar, dostat šanci přetavit tu nemoc v něco dobrého, ze zlého vykřesat dobré, tak jako už tolikrát.